Instantní úspěch jménem Baťa

Instantní úspěch jménem Baťa

Aleš Kovář

Aleš Kovář

Články autora

Na konci 19. století se nechala trojice sourozenců vyplatit z rodinného podniku a rozhodla se otevřít si vlastní podnik s obuví. Z počátku se nesetkali s pochopením, ovšem zanedlouho kýženou příležitost získali. Když tehdy vedení města Zlín vydávalo sourozencům Baťovým povolení k otevření obchodu, nikdo neměl tušení, že prostřední z nich Tomáš bude o pár desítek let později díky prodeji bot jedním z nejbohatších Čechů té doby.

Každý musí někde začít

 

A právě o tom se mladý Tomáš Baťa přesvědčil na vlastní kůži poměrně brzy. Vše co potřeboval k ševcovskému řemeslu, znal a uměl uplatnit už ve 12 letech, ve 14 odešel z domova za prací, jenže po opakovaných nezdarech nakonec skončil v podniku svého otce. Ten opustil až se svými sourozenci, a právě tehdy začalo prvními krůčky Tomášovo podnikání. Obchod byl tehdy kvůli jiným kritériím plnoletosti veden na nejstaršího Antonína. V počátcích zaměstnával asi 10 řemeslníků, ovšem práce na fixní směny s pravidelnou týdenní výplatou byla na svou dobu velmi neobvyklá a průkopnická. Poprvé se tedy objevili náznaky Baťovského mistrovského managementu.

 

Důležité je nevzdat se

 

Ani ne po roce byl všechen majetek firmy zastaven. Směnky už nebylo možné zaplatit a vzhledem ke splátkám bylo jasné, že jsou sourozenci Baťovi v koncích. Situaci nepomohl ani Antonínův odchod na vojnu a tak se vedení ujal Tomáš, který se tak poprvé mohl opravdu prosadit. Samozřejmě situace mu nebyla nakloněna, i přesto se rozhodl dluhů zbavit. Sám popisuje svůj tehdejší způsob života slovy:

„Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtování…“

Odhodlání a zápal do práce, jaký dnes už jen málokdo zná, zajistili, že ještě před příchodem následujícího léta byly všechny dluhy zaplaceny a Tomáš měl v rukou opět firmu s čistým štítem.

Pohromy je nutné řešit

 

Radostné období netrvalo příliš dlouho. Krach firmy Koditsch a spol., u které měli Baťovi i jejich zaměstnanci uloženy směnky, zruinoval firmu Tomášova otce a málem i Tomášovu obuvní společnost. Nebyl ovšem čas se vzdát. Prvním skutečně zlomovým okamžikem Baťova vedení firmy byl nápad vyrábět boty z lehkého plátna namísto kůže a tím výrazně snížit náklady. O tzv. baťovky, tedy elegantní plátěné polobotky s koženou špičkou byl veliký zájem, především díky podařené reklamě. Společnost začala prosperovat, k čemuž tehdy výrazně přispěla i Tomášova sestra Anna svým důsledným a šikovným postojem k vedení účetnictví a správou ekonomiky firmy.

 

Lepší časy vždycky přijdou

 

Díky Tomášovu přístupu mu pod rukama vyrůstala fungující obuvnická společnost. 120 zaměstnanců byla na tehdejší poměry slušná řádka. To ovšem nebylo zdaleka nic proti tomu, co teprve mělo přijít. Zvyšující se nabídka pracovních míst zapříčinila imigraci, kterou Baťa obratně vyřešil výstavbou domů pro své zaměstnance. V nově pojmenované firmě T&A Baťa docházelo k čím dál tím větší modernizaci a nadčasovosti. Větší motivací k dobře odváděné práci byly penále za práci odvedenou špatně.

Baťova škola pro zaměstnance, plánovité hospodářství, zásadovost i dobrý vztah se zaměstnanci, pokrokové postoje k obchodnictví, ale především vytrvalost v krušných začátcích udělali z nezletilého ševce Tomáše Baťi starostu města Zlín, majitele obuvnického kolosu s pobočkami na čtyřech kontinentech s denní výrobou až 200 000 párů bot a zaměstnavatele více než 5 000 dělníků a především bohatého a úspěšného muže.

Aleš Kovář

Aleš Kovář

Články autora
Hledat
Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a ochraně uživatelů soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím