Awa Kenzo: Legendární střelec, který vás naučí trefit svůj životní cíl

Awa Kenzo: Legendární střelec, který vás naučí trefit svůj životní cíl

René Hradecký

René Hradecký

Články autora

Ve dvacátých letech 20. století se Němec jménem Eugen Herrigel odstěhoval do Japonska a začal se učit Kyudo, japonské bojové umění lukostřelby. Herrigela učil legendární mistr Kyudo jménem Awa Kenzo, který byl přesvědčený, že začátečníci by měli zvládnout základy lukostřelby předtím, než se pokusí střílet na skutečný terč a tuto metodu dovedl do extrému. První čtyři roky mohl Herrigel střílet pouze na válec ze slámy vzdálený sedm stop. Když si stěžoval na pomalé tempo, Kenzo odpověděl: „Cesta k cíli se nedá měřit! Jak důležité jsou týdny, měsíce, roky?“

Když konečně Herrigel směl střílet na terče na druhém konci výukové haly, byl jeho výkon tristní. Šípy létaly mimo terč a on byl každou nezvladatelnou střelou čím dál více znechucený. Herrigel věřil, že problémem bylo špatné míření, ale Kenzo odpověděl, že problémem není míření, ale způsob, jakým přistupujeme k cíli. To určuje výsledek.

Herrigel, frustrovaný svým učitelem, vyhrkl: „Tak to byste měl umět zasáhnout cíl i poslepu!“ Kenzo se na chvíli zarazil a potom řekl: „Přijď se podívat dnes večer.“

 

Lukostřelba poslepu

 

Večer se oba muži vrátili na dvůr, kde výuka probíhala. Kenzo šel ke svému běžnému místu střílení. Terč byl schovaný kdesi ve tmě. Mistr lukostřelby zaujal svůj postoj, napnul tětivu a vypustil první šíp do temnoty dvora. 

Herrigel později napsal: „Podle zvuku jsem poznal, že se trefil.“

Kenzo okamžitě vytáhl druhý šíp a opět vystřelil do noci. Herrigel vyskočil a běžel přes dvůr zkontrolovat terč.

Herrigel ve své knize Zen a umění lukostřelby napsal: „Když jsem rozsvítil nad místem, kde stál terč, ke svému úžasu jsem zjistil, že první šíp byl uprostřed černého středu, zatímco druhý šíp rozstřelil ten první a usadil se vedle něj.“

 

Klíčem je zaměřit se na všechno

 

Velcí mistři lukostřelby učí, že „je potřeba se zaměřit na všechno“. Kam dáte nohy, jak držíte luk, jak dýcháte, když vystřelíte šíp – to všechno určuje konečný výsledek.

V tomto případě si byl Awa Kenzo natolik vědom celého procesu, který vedl k přesné střele, že byl schopen opakovat přesné vnitřní pohyby, aniž by musel vidět vnější terč. Toto uvědomění těla a mysli ve vztahu k cíli je známé jako zanšin.

Zanšin je slovo, které se používá v japonských bojových uměních a je to vlastně stav uvolněné bdělosti. Doslova přeloženo znamená „mysl beze zbytku“. Jinými slovy se mysl plně soustředí na akci a upíná se na úkol, jež má splnit. Zanšin znamená, že si své tělo, mysl a okolí neustále uvědomujeme, aniž bychom se ale stresovali. Je to bdělost bez námahy.

V praxi má zanšin ovšem mnohem hlubší význam. Zanšin znamená žít život se záměrem a jednat se záměrem, místo abychom se bezmyšlenkovitě stávali oběťmi toho, co nám přichází do cesty.

 

Nepřítel zdokonalení

 

Existuje slavné japonské přísloví, které říká: „Po vyhrané bitvě si utáhněte helmu.“ (V originálu toto přísloví zní „Katte kabuto no o o šimeyo,” což doslovně přeloženo znamená „Po vyhrané válce utáhněte Kabuto.“)

Jinými slovy, bitva nekončí vaším vítězstvím. Bitva končí tím, když zlenivíme, když ztratíme svou oddanost a když přestaneme být pozorní. To je také filozofie zanšin: žít s ostražitostí, bez ohledu na to, zda jste již dosáhli cíle.

Tuto filozofii můžeme přenést do mnoha oblastí života.

  • Obchod: Bitva nekončí, když uzavřeme velký obchodní případ. Končí, když začneme být namyšlení a samolibí.

  • Výroba: Bitva nekončí tím, že uvedeme na trh výrobek. Končí tehdy, když ho považujeme za hotový a ztratíme ostražitost nutnou k tomu, abychom ho zlepšovali.

  • Sport: Bitva nekončí, když dosáhneme svého osobního rekordu. Končí, když ztratíme pozornost a vynecháváme cvičení, když ztrácíme perspektivu a přestaneme trénovaNepřítelem zdokonalení není ani neúspěch, ani úspěch.

 

Nepřítelem zdokonalení je pohodlnost, únava a nedostatek soustředění. Nepřítelem zdokonalení je nedostatek oddanosti postupu. 

 

Umění zanšin v každodenním životě

 

„Člověk by měl přistupovat ke všem aktivitám a situacím se stejnou upřímností, stejnou intenzitou a stejným uvědoměním, jako když má v ruce luk a šíp,“ – Kenneth Kushner, Jeden šíp, jeden život

 

Žijeme ve světě posedlosti výsledky. Stejně jako Herrigel, i my máme tendenci dávat velký důraz na to, zda šíp zasáhne terč. Jestliže ovšem věnujeme tuto intenzitu, soustředění a upřímnost postupu – kam dáme nohy, jak držíme luk, jak dýcháme, když vystřelujeme šíp – potom je trefa do černého prostě jen vedlejším efektem.

Hlavní věcí je nestarat se o trefení terče. Hlavní je oblíbit si nudné části našeho podnikání a přijmout každou část jeho procesu. Hlavní je uchopit moment zanšinu, ten moment plného uvědomění a soustředění, a mít ho stále s sebou, ať už jsme v životě kdekoliv.

Nezáleží na cíli. Nezáleží na cílové čáře. To, na čem záleží, je způsob, jakým ke svému cíli přistupujeme. Je potřeba zaměřit se na všechno. Zanšin. 

René Hradecký

René Hradecký

Články autora
Hledat
Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a ochraně uživatelů soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím